1 rok od….

Dnes je p?esn? rok, co jsem p?ešla po žhavém uhlí.

A moje hlava po?ád ob?as nev??ícn? kroutí, jak se to mohlo stát? Jak je možné, že jsme schopni chodit po žhavém uhlí, které má 500° Celsia, a to i opakovan? v délce ohništ? 4 až 12 metr? bez jakékoliv újmy? Je možné zlomit šíp o lidské hrdlo, chodit po rozbitých st?epech, p?erážet holou rukou desky ?i ohýbat železné ingoty? Ano, jde to!

I když m?j p?íb?h, byl zajímavý a ješt? dnes se u toho musím usmát. Na letním Spiritual campu, jsme v?d?li, že na nás ?eká uhlí. Spojeno s tím i ch?ze po st?epech, lámáni desky, ohýbání roxorových ty?í a lámání šípu. U ?tení programu jsem polkla, ale hlava ?íká. OK nemusíš vše, uhlí dobrý, v nejhorším t? dokto?i za pár týdn? dají dokupy 🙂 Ale šíp? Nikdy, to jde doopravdy o život. To  v žádném p?ípade.

DSCN1965 Projít po st?epech mne nau?ilo absolutní koncentraci na sebe samu a p?ítomný okamžik, vnímat to, co mi t?lo ?íká.

Deska, do které jsme vložili své nejv?tší strachy záhy praskla úderem mé ruky

SAM_4096(jak? nevím… jen jsem p?ekonala sv?j strach z bolesti a p?etransformovala ho v jediný úder plný koncentrace na jasný cíl).

 

 

SAM_4159Roxorová ty? mne nau?ila najít ten správný okamžik, kde se d?jí v?ci, které podle fyzikálních zákon? asi nejsou možné (možná to má n?jaké ?ešení, ale já zkusila tu ty? ohnout rukama – a nejenom já – nemožné)

A najednou tu byli šípy. V klidu a v pohod?, jsem šla se skupinou d?lat podporu t?m, co mají tu sílu a odvahu se postavit s šípem op?eným o plot s hrotem na jejich krku. Ve mne byl hluboký obdiv, už jenom za to, že si tam stoupli.

DSCN1979

A u t?ch, co se jim to v ten den nepovedlo, ješt? v?tší obdiv. Jednoduše našli tu sílu ?íct: „dnes ne, dnes není ten ?as“ a netla?ili to nasilu. M?la jsem k nim hluboký obdiv. Nejednou se ozvalo: “ prý vám mám dát ješt? 4 šípy“ a moje ruka vyst?elila a už v ní byl jeden z nich.

Dívala jsem se na n?j a nechápala. Já? Prý se ze zlomeným šípem láme karma generací p?ed námi a i po nás. P?ed o?ima moje dcera a máma a já si ?ekla, že to pro náš t?i zkusím. Že to dám, když mám tu možnost m?nit v mém život? zab?hané strachy. Práááááásk.

 

Tanec a naše strachy, to co chceme pustit z našeho života, se za?íná spálit ohni. Nádherný pocit indiánského srdce, tan?ícího kolem p?ipravujících se uhlík?.

ohen„Ohe? otev?en“, se proneslo plání a my každý za sebe, každý sám v sob?, jsme p?ekonali víc jak 500 stup?? Celsia pod našimi chodidly. P?ekonali jsme strach, sami sebe, fyzikální zákony a hlavn? náš mozek. Nelze to pochopit hlavou, nelze to napsat do tabulek a vzorc?, lze to jen zažít. Nejlépe to vyjád?ila Zde?ka, cestou od ohn? do kempu. Oto?ila se na mne a ptá se: “ Chápeš to? Prošli jsme p?es žeravé uhlí?“ Jen ?erné nohy byli jasným d?kazem, že ano. Mozek byl schopen to celé pop?ít a ud?lat z toho sen.

 

V tento den p?esn? p?ed rokem se rozto?ila spirála a neuv??iteln? zrychlila vše, co jsem léta p?edtím d?lala. 

Za p?lroku se k tomu p?idaly osobní nahrávky, které spolu se mnou 5 m?síc? transformovali to, co jsem za?ala p?ed lety prvními setkáními s energií a tajemstvími, co vše je našim o?ím skryto.

A už abych navždy dokázala přijmout hojnost,p?išel ?as transformovat peníze. Nejenom smazat programy generací p?ede mnou a samoz?ejm? i to, co se  povedlo nacpat do hlavy mn? samotné. Abych si mohla ohmatat jaký je proud hojnosti, jestli umím p?ijímat a dávat „bez bolesti“ a s d?v?rou, že proud pen?z je neomezený.

Dnes bych ráda pod?kovala sama sob?, že jsem p?ed rokem ud?lala první krok. Krok, který mi pomohl na cest? osobního rozvoje, po které jsem šla, neuv??iteln? zrychlit a hlavn? transformovat m?j osobní p?íb?h.

A co vy? Jaký byl nebo bude ten váš první krok?

D?kuji, Omlouvám se, Prosím odpus? mi, Miluji T?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *