Pochybnosti

Dnes zkusím říct aspoň jednu větu,která ve mne otevřela zase další okénko.

„Pochybnosti jsou zcela jasný přání.“

Uff, u tohoto bych si sedla, kdyby ta židle nebyla přímo pode mnou. Tak jasný a jednoduchý a my to pořád nevidíme, nebo nechceme vidět. A pořád chodíme dokola. V hlavě se objeví pochybnost, jsem dost hezká? jsem dost dobrá? mám na to? jsem dobrá máma, přítelkyně, dcera? tohle nikdy nedokážu. Kolik z nás s tímto denne bojuje? Kolik z nás denne přemýšlí, nad otázkami s podobnou energií. A je to tak jednoduché. I pochybnosti jsou zcela jasný přání vysílané do vesmíru, který nám ho splní. Vždyť víte, že pokud si něco doopravdy přejeme celý Vesmír se spojí, aby naše přání uskutečnil. Tak co s tím? Jak z toho ven? Jak překročit hranici tohoto bludného kruhu? Jak to býva – jednoduše 🙂

Co dělat z pochybnostmi?
V první řadě pochopit, že jsou zcela normální. A u všech. Ano, dokonce i u těch, o kterých si myslíte, že jsou úplně v pohodě. Jedniný rozdíl je, že oni nedávají svým pochybnostem energii. Protože pochybnosti mají moc jenom, když jim tu energii věnujeme. Jenom když, jim dáme emoci prožitku. Přijde myšlenka pochybnosti. Nebojujme s ní ani ji neignorujme, nedávejme ji ŽÁDNOU energii. Tato myšlenka je v hlavě a může přijít i odejít (teď mě napadlo krásné přísloví „jedním uchem dovnitř a druhým ven“). Řeknete si sami pro sebe na tu myšlenku „děkuji za to, že si tady byla a můžeš zase odejít“. A pak se soustřeďte na to co chcete, na to pěkné, na to co ve vás, ve vašem srdíčku vyvolá emoci a tím tomu dáte energii, která se zhmotní.

No jo, ale někdy si ani nevšimneme, že pochybujeme a malujeme věci na černo. Znám to, řídím, myšlenky plynou a černají. Co s tím když jsem nechytla myšlenku pochybnosti hned u jejího zrodu? Nic. Hned jak se probereme z malování černou, řekneme si jéééééé, děkuji, že si tady byla a můžeš zase odejít.
Těžké? Jo, asi tak jako se naučit dělat objednávku přes internet. Taky to 12.1.2010 bylo „hrozné“, všechno nám změnili a kolik z nás pochybovalo, že to vůbec někdy dáme? A dnes? Všichni v pohodě. Je to jenom o zvyku a návyku to dělat takto a ne jinak. Uvědomit si, poděkovat, odeslat a pak už ty pochybnosti nebudou přicházet. Přijdou nové 🙂 a my jenom opakujeme ten samý postup. Najednou zjistíme, že svět kolem se usmívá, že jsme hezké, dobré maminky, dcery a přítelkyně. Začínáme věřit samy v sebe a pokud věříme sobě, tak můžeme realizovat úplně všechno. Nejsou žádné hranice, protože já vím, že to dokážu.

A co vy?

STOP – je to jenom myšlenka………………………..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *